Hudební obor - smyčcové nástroje

Mezi smyčcové nástroje řadíme housle, violu, violoncello a kontrabas. V české kultuře má hra na smyčcové nástroje bohatou tradici. Své nezastupitelné místo nalézají prakticky ve všech hudebních žánrech, počínaje hudbou artificiální, přes lidovou, až po jazzovou. Uplatnění nalézají jako sólové nástroje, ale i v komorních souborech a orchestrech. 

Housle jsou nejmenším nástrojem ze smyčcové rodiny a tónově bychom je přirovnali k sopránovému hlasu. Mohou být přípravným nástrojem pro studium ostatních smyčců, především violy. Viola je nástroj větší a altového hlubšího hlasu. Pro hru na violu je třeba dostatečné fyzické vyspělosti hráče. Mnohem větší než housle a viola je violoncello. Violoncello představuje tenorový hlas a držení nástroje je odlišné od držení houslí a violy. Kontrabas je nejhlubší a největší smyčcový nástroj. I u kontrabasu struny rozezníváme smyčcem nebo pizzicatem. 

Kolektivní hudební praxe – orchestrální hra na smyčcové nástroje je plněna ve dvou tělesech. Mladší orchestr Gioco (dirigentka a umělecká vedoucí Věra Vlčková) seznamuje s orchestrální hrou a je určen začínajícím hráčům, především žákům I. cyklu. Starší orchestr Archi con Brio (dirigent Jaroslav Rybáček a umělecká vedoucí Irena Rybáčková) je určen zkušenějším hráčům z  I. a převážně II. cyklu.

Hráčskou zralost zájemců do daného orchestru zhodnotí dirigent a vedoucí orchestru po vyslechnutí hry žáka. 

Přijímání nových členů a přestup hráčů mezi orchestry závisí nejen na hráčských schopnostech žáka a délce splněné orchestrální praxe, ale také na potřebách fungování obou těles – tzn. na potřebném počtu hráčů. To vše je zohledněno pří domluvě mezi dirigenty, vedoucími orchestru, učitelem hlavního oboru, žákem a jeho rodiči. Finální zařazení, příjem nových členů a přestup hráčů mezi orchestry se uskutečňuje na poradě dirigentů a vedoucích orchestru na konci každého školního roku.